Říše:          

Kmen:        

Podkmen:   

Třída:        

Podtřída:    

Řád:          

Čeleď:       

Druh:      

 Živočichové (Animalia)

 Strunatci (Chordata)

 Obratlovci (Vertebrata)

 Savci (Mammalia)

 Placentálové (Placentalia)

 Hlodavci (Rodentia)

 Činčilovití (Chinchillidae)

 Činčila vlnatá (Chinchilla Lanigera)

CHARAKTERISTIKA

Činčila vlnatá (Chinchilla lanigera) je nejznámějším zástupcem nevelké čeledi činčilovitých (Chinchillidae), kam patří celkem šest druhů hlodavců, řazených do tří rodů. Kromě činčily vlnaté nazývané někdy také dlouhoocasá sem patří ještě Činčila krátkoocasá (Chinchilla brevicaudata). Názvy činčil však bývají často zaměňovány, a navíc se mnoho zoologů domnívá, že na farmách a v domácnostech jsou vlastně chováni kříženci obou uvedených druhů. Vlastním činčilám jsou blízce příbuzné tři druhy rodu Lagidium nazývané dříve pakrálíci, dnes jsou však také označovány jako činčily - Činčila horská (Lagidium peruanum), Činčila ušatá (Lagidium viscaciai) a Činčila černouchá (Lagidium wolffsohni). Největší činčilou je Viskača (Lagostomus maximus), která na rozdíl od všech předcházejících druhů obývá spíše nížiny.

Činčila vlnatá dorůstá v dospělosti délky těla 250-280 mm, délky ocasu 170-180 mm a hmotnosti 500-600 g. V přírodě mívá činčila 1-3 vrhy po 1-6 mláďatech. Březost trvá 111-113 dní, mláďata se rodí značně vyvinutá-hned po narození vidí a jsou osrstěná. Pohlavně dospívají v 5. až 6. měsíci, ale k chovu by se měla požívat až od 10. měsíce, kdy jsou teprve plně tělesně vyvinutá. Samice mohou být odpářeny do 48 hodin po porodu, jinak se páří obvykle až po odstavu mláďat, tj. asi po 8 týdnech. Říje se u nich dostavuje v 28-32 denních intervalech. Průměrně se činčily dožívají věku 10-15 let, ale byly zaznamenány i jedinci staří 22 let.

HISTORIE

Ještě před necelými 200 lety to byly jedny z nejhojnějších zvířat andských velehor. Tento hlodavec s nesmírně jemnou a krásnou kožešinou byl ceněn již v dobách Inků. Jemnost je dána tím, že z jedné vlasové cibulky vyrůstá chomáček 40 až 50 chlupů.

V 17. století začal export činčilích kůží do Evropy. Ročně se z Peru a Chile vyvezlo na 30 000 činčilích kožek. V polovině 19. století se export snížil na 7 tisíc ročně a na počátku 20. století již bylo po všem. Činčila byla prohlášena za vyhubenou. Pan Mathias F. Chapman z Kalifornie se s tím nespokojil a věřil, že v nějakém údolí ještě nějaké činčily najde, vzhledem k jejich nádherné a ceněné kožešině.

Vyrazil do Jižní Ameriky v roce 1916. Pět let na nic nenarazil, až jednou mu jeden indián na trhu nabídl činčilí kůže. Za nějakou tu odměnu ho indián k menší kolonii skutečně odvedl. Chapman 12 zvířat odchytil , z toho byly pouze 3 samičky, a odvezl do Kalifornie. Po cestě mu jedno zvíře zahynulo. Potíž totiž byla hlavně v tom, že vysokohorská zvířata zvyklá spíše na sucho a chlad měla překročit rovník, kde panovalo vražedené horko a vlhko.

Inženýr Chapman vyřešil problém tak, že činčily umístil jednotlivě do malých transportních klícek chlazených po celou cestu ledem. Tak se mu podařilo dopravit odchycené činčily domů do USA, kde je již čekala zvlášť připravená farma.

Roku 1923 se mu narodily první 2 mláďata a dnes je z nich velkochov, odkud pocházejí všechny činčily ve světě. Jeho osmá činčila - tedy tetovaná s číslem osm se jménem Old Hoff jej dokonce přežila se svým věkem 22 let. Jméno dostala po kováři, který vyrobil bedny na přepravu činčil do USA.

Činčila krátkoocasá (Chinchilla brevicaudata)

Činčila krátkoocasá má 2 poddruhy:

-Činčila královská: Tato zvířata jsou již deset let zcela vyhynulá. Jediný vycpaný exemplář se nachází v  Senckenberském muzeu ve Frankfurtu nad Mohanem.

-Malá činčila krátkoocasá: V zajetí se tento poddruh chová jen zřídka. Ve volné přírodě žijící zvířata jsou téměř vyhubena.

Činčila vlnatá (Chinchilla lanigera)

Tento druh se v zajetí chová často, ale ve volné přírodě byl už téměř vyhuben. Někteří zoologové ještě rozdělují tento druh vlnaté činčily do tří typů. Vycházejí přitom z rozdílných oblastí původu nebo z rozdílných vzrůstových forem. 

Potom se tedy rozlišuje typ La-Plata, typ Costina a typ Raton (zakrslá činčila).

LA-PLATA

La Plata (zavalitá, oči rovné, krátký a kulatý nos, nižší hřbet). Činčila se silnou kostrou, mohutnějšími svaly. Kratší, široká hlava, kde oči jsou posazeny s nosem do rovnostranného trojúhelníku. Tento typ by měl vážit přes 500g, má krátký závoj a tím velmi hustou srst. Je tím pádem ceněnější a chovateli upřednostňována ve výběrech v chovu.

COSTINA

Costina (většina chovaných činčil - na pohled hubená - delší nos, větší uši, delší ocas, šikmé oči, vyšší hřbet). Dlouhá slabá kostra, protáhlý čumáček. Oči jsou postaveny s nosem do rovnoramenného trojúhelníku. Tento typ by měl mít mezi 350 - 400g. Má delší závoj a řídší srst.

Tento typ činčilky je podstatně lehčí. Ovšem v chovech se často tyto dva typy mezi sebou křížily a výsledky tohoto křížení jsou nyní v domácích chovech - zvířata podobná typově formě Costina ovšem váha a stavba těla zvířat je spíše podobná typu La - Plata. Nyní stále ještě mezi činčilami poznáme rozdíly těchto dvou typů, ovšem většina již patří mezi křížence. Proto se činčilám v domácích chovech začalo říkat všeobecně činčila jihoamerická.

RATON

Raton (zakrslá činčila) nevhodná do chovu.

MAPA ROZŠÍŘENÍ TECHTO DRUHŮ

Světle zelená - Brevicaudata

Tmavě zelená - Lanigera

PŮVOD JMÉNA ČINČILA

- Jméno Chinchilla vzniklo spojením slova Chin a Chile, což ve švédštině znamená kožešina z Čile(Chile). 

POVAHA

Činčily jsou společenská zvířata, ve svojí domovině žijí ve skalních puklinách či v obřích kaktusech. Jejich komunity čítají 15-100 jedinců. Stávají se kořistí některých šelem, hadů a dravých ptáků.

Aktivní bývají za svítání a za soumraku.

Doma spí činčily nejraději na nejvyšší poličce.

Pokud je něco vyleká, okamžitě mizejí ve svých norách, aby se vzápětí znovu objevily.

Vzhledem k tomu,že jsou to zvířata, která bývají často kořistí predátorů, spí činčily v asi 120ti intervalech skoro po celý den. Když zavřou oči, upadnou do spánku zhruba na 6 minut. Pak se najednou opět vzbudí.Tvrdý spánek z toho trvá asi 2 minuty. Pokud leží na boku, spí tvrdým spánkem, ze kterého by je člověk neměl budit. Díky tomuto spánku jsou stále ve střehu a bohužel velmi lekavé. Vzbudí se i při sebemenším zvuku.

Bývají aktivní mezi 7. a 15. hod. přes den. Krmit by se ale měli v noci kdy je jejich aktivita vyšší a to mezi 21. a 7. hod ráno. Nejvíce aktivní bývají právě mezi 21. a 23. hod. kdy je nejlepší čas ke krmení.

SOUČASNOST

Dnes se už neví přesně, kde všude divoké činčily žily. Podle některých informací se nacházely v Andách, jejich teritorium se táhlo od Talca (v Čile) podél pobřeží na sever až do Argentiny, Bolívie a Peru. Dlouhoocasé činčily (Chinchilla lanigera) žily v jižní části tohoto rozsáhlého území, krátkoocasé (Chinchilla brevicaudata) v severní části; jejich teritoria se pravděpodobně setkávala v oblasti Potrerillos (viz. mapka).

V současné době žijí poslední zbytky populací Činčil vlnatých na poměrně nevelkém území v Národní rezervaci činčil (Reserva Nacional Las Chinchillas) poblíž města Auco v oblasti Choapa, která zde byla vybudována v roce 1929. 

Plocha rezervace je 4.229 ha v nadmořské výšce mezi 375 - 1.427 m n.m. Průměrná roční teplota je 15,5°C se srážky do 215 mm. V dubnu 2006 evidovali v rezervaci na 8.000 jedinců.

Z hlediska člověka jsou kraje obývané činčilami velice nehostinné, s nízkou průměrnou teplotou, neustálými větry, a nepatrnými, většinou sněhovými srážkami. Půdu zde pokrývá jen sporá vegetace stávající hlavně z tvrdých travin a ostnitých keřů, jejichž listy tvoří převážnou část jídelníčku činčil.

SMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ

Činčily se díky svým smyslům znamenitě přizpůsobily životu v daném prostředí. Tyto jejich schopnosti přetrvávají i při domácím chovu.

.