Krmení

Vzhledem k tomu, že činčily žily ve velmi drsných podmínkách vysokých hor, kde nejsou příliš kvalitní zdroje potravy, dokážou si vystačit s málem; a co víc, nadbytek jim škodí. V přírodě se údajně živí (nebo živily…?) suchou trávou, semeny rostlin či drobnými plody. Těmto zdrojům se také přizpůsobil jejich trávicí trakt: dlouhé tlusté střevo a dlouhé slepé střevo s sebou přinášejí pro činčily výhody, ale i nevýhody. Výhody jsou zřejmé: díky velkému množství baktérií, které se ve slepém a tlustém střevě nacházejí, dokážou činčily i z méně kvalitní suché trávy vytěžit maximum. Avšak právě křehká rovnováha mezi jednotlivými druhy bakterií může být narušená při jakékoli náhlé změně jídelníčku činčil, při příjmu neobvyklého krmiva (oblíbené mladé zelené listy pampelišek na jaře) nebo při nadměrném příjmu jádra (zrna), narušit ji může i stres či nepohoda činčily. To je také důvodem toho, že velkou část úhynů (podle některých zdrojů až polovinu!) činčil má na svědomí právě porucha trávení ve střevech, a to od nafouknutí, přes zauzlení střev, zácpu nebo prostup bakteriálních toxinů ze střeva do krve!

Velkým problémem pro činčily je hlad. Jsou to příliš malá zvířátka, která mají rychlý metabolismus a proto musí skoro stále přijímat potravu, aby udržela všechny své životní funkce na správné úrovni. Pokud by činčilky hladověly (někdy stačí i den!), velmi snadno se mohou dostat do situace známé jako hypoglykémie nebo dojde k poruše jejich složitého trávicího systému. Takto nemocné činčily se jen velmi těžko mohou zachránit. Činčily chované v zajetí většinou nemají problém najít si něco na zub - naopak! Majitelé často, ve snaze dopřát svým miláčkům to nejlepší, svým činčilám nevědomky velmi škodí. Podstrkují jim kromě různých směsí zrnin (od pšenice přes ovesné vločky až po kukuřičné lupínky) i semena olejnatých rostlin (například slunečnic) nebo oříšky či mandle. No, které zvířátko by odolalo takovému pokušení a odmítlo by dobrovolně takový mlsek, když ani mnozí relativně moudří lidé to neumí odmítnout? A majitelé také zapomínají na základ: dostatek sena.

Takže jsme u toho; co činčilám dávat pravidelně, co občas a co rozhodně ne.

Seno

Základ činčilí stravy: seno. Dopřejte ho svým miláčkům tolik, kolik si sami vezmou. Jinými slovy: v činčilí kleci by mělo být seno neustále k dispozici. Je pravda, že část sena přijde nazmar, když ho činčily při přehrabování za tím nejchutnější stéblem, vězícím přesně uprostřed hromádky, část vytahají na zem, pošlapou a možná i počů…. Ale to by vadit nemělo; vytahané seno na dně klece může sloužit jako dobrá podestýlka, kterou činčily při svém skákání nerozhážou po koberci kolem klece. Seno je totiž velmi důležitou potravou nejen pro činčily, ale i pro jejich střevní baktérie. Zároveň slouží k podpoře zdravé střevní peristaltiky (jistě jste už slyšeli, že vláknina podporuje činnost střev i u lidí; a mimochodem - přesně z tohoto důvodu se občas i psi pasou na trávě…). Z vlastního pozorování vím, že činčily dávají přednost senu bohatému na lístky nebo naopak stéblům velmi tuhým a tvrdým. Ať už berete seno odkudkoli, podávejte činčilám seno voňavé, zelené nebo mírně do žluta, neprašné a nedávejte jim samotné seno vojtěškové nebo jetelové (má příliš mnoho bílkovin). Pokud si seno sušíte sami, pak pamatujte, že ho smíte činčilám dát až za 6 - 8 týdnů po usušení. To je doba, kdy se má seno nechat "prodýchat" či "propotit", tedy musí proschnout a zbavit se baktérií. Vyvarujte se jakýchkoli plísní (šedavé povlaky na stéblech či listech), zatuchlých nebo vlhkých rostlin či sena pochybné barvy a pachu.

Jádro

K senu patří i jádro, tedy zrna obilovin. To je zdrojem dalších látek a energie, kterou činčilám nedodá seno. Pro začínající chovatele bude nejjednodušší zajít do obchodu s chovatelskými potřebami a krmivy a koupit speciální granule pro činčily. Ty se totiž skládají obvykle z ovsa, ječmene, pšenice, možná mají v sobě otruby, pšeničné klíčky, možná i lněné semínko, zelenou barvu jim dodá senná moučka a mohou v sobě mít i vápenec jako zdroj vápníku, popřípadě nějaké vitamíny a minerály.Rozhodně nedoporučuji směsi pro hlodavce, které obsahují olejnatá semena (slunečnice), luštěniny, kukuřici, oříšky nebo uměle obarvené "kousky něčeho". Olejnatá semena a oříšky v sobě obsahují příliš mnoho tuků, který nejsou činčily schopné dobře zpracovat a zatěžuje to jejich trávicí systém i játra, které na to mohou časem doplatit. O obezitě ani nemluvím, je to také stupínek do činčilího hrobečku. Kukuřice zase obsahuje škrob, který není příliš dobře činčilími střevy stravitelný a může napáchat paseku mezi střevními baktériemi. Luštěniny zase způsobují nadýmání.

Mě samotné umřela samička na selhání jater po takto nevhodném krmení, kterým jsem ve svých začátcích krmila, abych činčilce "přilepšila".

Moudré knihy říkají, že dospělá činčila má dostat asi 30 g jádra (zrnin či granulí) na den. Nemyslím si, že je třeba každou dávku přesně zvážit. Této hmotnosti by měla odpovídat plná polévková lžíce jádra nebo menší hrst. Je dobré, když mají činčily granule nebo směs obilovin v misce po celý den a postupně je zbaští do dalšího krmení. Pokud někdo krmil činčilu směsí různých zrn či semen a pak jí podá granule, většinou je nebude zpočátku moc přijímat. Podle mých zkušeností si však zvykne. Krmení granulemi má totiž pár výhod: jejich složení by mělo být přesné a vy podle nálepky na sáčku víte, co činčile dáváte(pravděpodobně:-). Navíc se do granulí často přimíchávají minerály a vitamíny, takže je už nemusíte dodávat ve formě nějakých prášků, které většinou činčily stejně odmítnou. A dále: granule jsou relativně tvrdé a nutí to činčilky používat jejich hlodáky (viz dále).

My krmíme granulemi Berkel Futter

Naše činčily dostávají granule od samého "narození" a přijímají je bez problémů. Dáváme jim lžíci na jednu činčilu. To jí většinou vystačí na celý den tak, že večer, když krmíme, je miska akorát prázdná. Pokud se stane, že tam nějaké granulky zbudou, dáme jim jich pro toto krmení trochu méně, aby do dalšího krmení byla miska opět akorát vyprázdněná. Činčilky se totiž i přes den uráčí sejít na dno klece k misce a baští. Proto je třeba, aby měly možnost v kleci vždy něco najít. Provádíme to tak už několik let a činčily ani nestrádají, ani nejsou přetučnělé. Samicím v posledním trimestru březosti (tedy když už mají nápadné bříško) dáváme granulí co hrdlo ráčí, stejně tak i samicím kojícím. Těm ještě přilepšujeme mléčnými granulkami. Mláďata se rodí velmi životaschopné a jen kvetou!

Misky dáváme na dno klece; jednak proto, aby je činčily neshodily z poličky, jednak proto, aby se naučily chodit baštit dolů, kde mimo jiné mají i seno a kam také chodí na malou stranu.

Pamlsky

Sušená jablka

Goji

Hrachové vločky

Svatojánský chléb

Květy růží

Ostropestřec Mariánský

Sušená mrkev

Kořen pampelišky

Šípek

Kdybyste se zeptali činčil, jestli jim stačí tato zdravá, ale jednotvárná strava seno-granule, určitě ohrnou nos a podají vám výčet různých poživatin, které by si k tomu (nebo místo toho) daly. Tak dobře, proč jim nevyhovět… ale všeho s mírou! Už jsme mluvili o tom, jak citlivý je jejich zažívací trakt. Jako pamlsky nebo zpestření činčilího jídelníčku jsou dobré ovesné vločky, sušený (dobře vysušený) chleba nebo rohlíky či veka (nedoporučuje se žitný chleba, prý snižuje plodnost…), sušené kousky ovoce (křížaly, sušené švestky, hrušky, rozinky), větvičky jedlých stromů (třešeň, švestka, jabloň, bříza, vrba, jasan, topol…), pokud jsou na nich zjara poupata nebo mladé lístečky, činčily je velmi milují (opět je třeba dávat je s mírou!), kousky jablíčka. Nedoporučuji dávat čerstvou trávu nebo čerstvé listy, hlavně ne ve větším množství, pokud na to není činčila zvyklá; výsledkem může být velmi nepříjemné nadýmání končící až zácpou střev nebo jejich zauzlením. Navíc - pokud bydlíte na sídlišti, nikdy nevíte, čím je vámi natrhaná tráva potřísněná nebo nakažená. Některé činčily se rády zakousnou i do jiných mňamek - třeba do pomeranče, mandarinky, banánu…. Pokud bude toto ovoce podáváno jako příležitostný malý mls, nemělo by nijak ublížit. A zase nedoporučuji žádné oříšky, slunečnice, mandle; jak jsem už psala, jsou pro činčily velmi nezdravé, kvůli vysokému obsahu tuku špatně stravitelné a zpracovatelné a organismus činčily tím jen trpí, přestože její jazýček má naprosto opačný názor :)

A mimochodem - podávání pamlsků je výbornou metodou, jak ochočit bázlivou činčilku nebo ji naučit přiběhnout "na zavolání".

Seznam bylinek vhodných pro činčilky zde